přejídání- je to tu neustále

Už vím že se toho jen tak nezbavím. Celý týden sem se každý den přejídala a měla sem chuť jít a všechno to vyzvracet. Byla sem sama doma a nemocná, nejhorší situace. Večer když došla máma domů, sem jívšechno vyklopila. Pochopila že to není jen tak a domluvili jsme se že co nejdřív mě objedná k psychologovi a že o tom nikdo nemusí vědět. Jsem vážně ráda za to jak to vzala.Jenže odjeli na víkend pryč a já opět sama doma sem vyjedla dneska ledničku. Skvělé, ke všemu mám střevní chřipku. Je to jako droga, to jídlo. Snažila sem se to popsat i mámě, je to jako kdyby vás někdo objímal tak moc, že vás to bolí. A vy se toho hřejívého nemůžete, nebo spíš nechcete zbavit. Vím že je to psychycké, každý den se snažím začít znova, ale nejde to. Vím že to půjde až budu zase normálně chodit do školy, v tomhle mě to celkem zachraňuje. Nechci už víc přibrat :-( místo 63 vážím 65. Do vánoc chci mít 60. Chci to dokázat. A vím že musím začít u toho být duševni spokojená. To je základ. Jenže já nemůžu najít ten uvězněný problém. Nevím co je špatně, jsem vcelku spokojená, doma i mezi kamarády je všechno v pořádku, ale přece mi něco chybí a já to nemůžu najít. A místo toho tu prázdnotu zaplňuji jídlem. Už nechci, chci se z toho kruhu dostat pryč. Alespoň sem to řekla mámě, je to vážně úleva, ale žádné kamarádce bych to říct nemohla. Ach jo. Chci být normální veselá holka, neuzlíček nervů s psychyckou poruchou. 

Jen sem si vypsala srdce, vím že to nikdo číst nebude. I když za každý vřelý komentář bych si klidně utrhla ruku.